Zapalte ohně!

Zapalte ohně!

Vypadalo to neradostně, když se 20. dubna do vinice opět vrátily mrazy. Poprvé se teplota pod nulu dostala kolem půl desáté večer, nejnižší hodnoty dosáhla v ranních hodinách, kolem čtvrté. Mráz letos trval celkem deset hodin a na Sonberku naměřili až minus 2,1 °C. Pro srovnání: loni to bylo minus 0,6 °C. I když přestalo mrznout kolem půl osmé, následky, jaké mají změny teplot na vinohrad, se poznají kolem poledne, až rozmrzne voda a popraskané pletivo zčerná.

„Vinohrad patří na kopec,“ slyším od Romana Slouka, když procházíme vinicí. Nejhůře to totiž odnesly rostliny od dolní brány po budovu Sonberku: škody na Chardonnay jsou v této spodní části až 50 procent, zatímco ve vyšších polohách kolem 10 procent. Lehce pomrzl také Tramín na Mitrberku a Pálava. Poloha je jedna věc, někde však nepřišla vinná réva k úhoně i díky odrůdě: například Muškát moravský. Roli mohou hrát také moje oblíbené klony. Narašený nebyl v době mrazů ani Ryzlink rýnský a Sauvignon ještě stále lehce slzí.

Mráz nemá logiku

Že je ale vše ještě trochu složitější, vám dojde, když si prohlížíte dvě hlavy vedle sebe: na jedné pomrzla hned čtyři očka, vedlejší hlava je naprosto bez újmy. Zcela ztraceno však ještě není nic, rostlina totiž normálně žije, je sice bez listí, ale jinak zdravá: i tam, kde vymrzne hlavní očko, zůstanou dvě podočka. Jedno se vylomí a druhé může při dobrých klimatických podmínkách ještě obrazit a na podzim plodit. I kvůli tomu mohou mít dubnové mrazy menší následky než případně stejně silné květnové. Sklizeň však určitě nebude jak co do množství, tak do kvality srovnatelná s hrozny z hlavních oček. Roman Slouk mě seznamuje s tím, že takto se například běžně pěstuje vinná réva v tropech, kdy za rok mohou sklízet klidně třikrát, kromě hlavního očka totiž mají úrodu také z podoček.

Ohně spíš na čarodějnice

„A co proti těm mrazům můžete dělat?“ ptám se pořád, zblblá televizními záběry z vinic s rozsáhlými ohni ve Francii. Možností je samozřejmě několik, někteří vinaři se právě zapalováním ohňů snaží teplotu ve vinohradu zvýšit. V prodeji jsou také speciální protimrazové svíce i postřikový stroj: s ním vás jedna taková noc vyjde na přibližně 30 tisíc korun a podle Romana Slouka stále s nejasným výsledkem. Nezkušenost s podobnými extrémy počasí, kdy rostliny v dubnu vyraší, aby pak opět přišly několikahodinové mrazíky, je totiž většině moravských vinařů společná. Každý tak spíše zoufale zkouší, jak svou úrodu uchrání. Na Sonberku doufají, že je to nejhorší přece jen nezasáhne. Letos to do jisté míry vyšlo.

Tisíc motyk v akci

U přepisování rozhovoru slyším z diktafonu intenzivní klepání. Když jsme stáli ve vinohradu, projížděl kolem nás traktor. Viniční traktor, samozřejmě. Takové mají na Sonberku dva. Díky citlivé hydraulice a čidlu nůž bez problému rozpozná překážku v podobě drátu a vyhne se hlavám. Po zásahu traktoru tak na místě zůstane pouze zkypřená půda a podrytý plevel, který se nechá uschnout. Ve starém vinohradu, kde kmínky nejsou rovné, je však taková technická výpomoc nemyslitelná: k újmě by přišla buď hlava révy, nebo naopak nůž.  Na tyto řádky tak na Sonberku stále používají herbicidy, ačkoliv Roman Slouk jejich příznivcem rozhodně není.

Jaká byla vlhkost půdy v 60 centimetrech v sobotu 24. ledna? Víme

Viniční traktor ale dnes už mezi vinaři není zase takovou frajeřinkou. To vlastní meteostanice rozhodně ano. Roman Slouk mi ukazuje pečlivou evidenci v excelové tabulce, kterou si vede od roku 2004, kdy s měřením začínali: tehdy ještě ručně. Vždy ráda vidím, když se ještě někdo kromě mě tak upřímně raduje z grafů 🙂 . I díky svým tabulkám ví, kde by – kromě již zmiňovaného mrazu – ještě letos mohl nastat problém. Nepozdává se mu totiž množství srážek. K 30. dubnu na Sonberku napršelo pouze 77 mililitrů, z toho 30 v jednom týdnu. Jen pro srovnání: loni tou dobou se už jednalo o 192 mililitrů. Kromě toho voda zůstává nahoře, v povrchových vrstvách, v třiceti centimetrech hloubky je už nerozpoznatelná. Vzhledem k tomu, že loňský rok byl srážkově lehce nadprůměrný (do konce prosince napadlo 519 mililitrů), jsou ale zatím sonberští relativně klidní. Ani srážkově slabší ročník 2015 (napršelo 396 mililitrů) totiž sklizeň negativně neovlivnil: v půdě byly zásoby vody ještě z roku 2014, který byl výrazně nadprůměrný (774 mililitrů).

výstup z meteostanice na Sonberku

Tak snad se letos ještě zadaří, ať je i příští rok co lahvovat. Letos to vypadá na 150 000 lahví. V dubnu se začalo s Rulandským šedým a Chardonnay (to je to pořadí pro Stříbrný Sonberk, pořád se mi to ještě plete) a hlavně Sauvignonem. Proč hlavně? Přece aby byl 5. května připravený na Světový den Sauvignonu !

Sleduji také osud naší slámové Pálavy. Ta už se prokvasila na konečných 10,8 procent alkoholu, má kolem 205 gramů zbytkového cukru a díky vyšším kyselinám chutná fakt dobře. Jsem proto ráda za informaci, že už mi chutnat „může“ 🙂 , už se s ní totiž prakticky nic dalšího dělat nebude, kromě hlídání množství síry.

Mimo to se sklepmistr věnoval v dubnu i dalším odrůdám: kupážovalo se Chardonnay a Rulandské šedé na Velký Sonberk, rýňáky se pomalu čeří, ty kupážování teprve čeká. Něco jsem o tom už zjistila, ale počkejme si na reportáž za květen, kdy bude jejich měsíc. Tedy, měsíc jejich lahvování na Sonberku. Možná tomu totiž nebudete věřit, ale ani Ryzlink, ani Riesling ve vinařském kalendáři svůj den, natož měsíc nemají.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s