Projekt Rok ve vinařství

Projekt Rok ve vinařství

Vinařské puzzle

Deset let chození po degustacích, akcích, na kterých se snoubí víno a dobré jídlo, gastronomické výlety do zahraničí, několik odborných přednášek ve Valticích, (zatím) tři pětiny sommelierského kurzu přes Vinařský institut a skvělého Iva Dvořáka. S každou další návštěvou vinařů nebo vinařské akce mi přibude do toho puzzle, jak vzniká víno, další dílek nebo dva. Ale tohle puzzle je pořádné: dvoutisícovka, možná pětitisícovka. A mně sedí zatím tak sto dílků, a to nevím, zda je na konci nebudu muset přeskládávat, jestli jsem někde k sobě nedala pár částí špatně. Vždy, když jsem se snažila najít si informace o tom, jak to vůbec v tom vinařství po celý rok vypadá, musela jsem si to puzzle sestavovat z mnoha zdrojů. Ale dvoutisícové dílky s pětitisícovými mi ten obrázek nedokázaly utvořit, prostě to nezapadalo. A také jsem nacházela hlavně odborné texty: psané samotnými vinaři, sklepmistry… Někteří z nich měli stejnou vizi: představit rok ve vinařství měsíc po měsíci. Ale skončili po dvou, třech. Z nedostatku času, motivace, čtenářů?

Plán je jasný

Každý měsíc strávím den, dva (prostě jak to vyjde) ve vinařství: a napíšu o tom, co se v něm zrovna děje. Průběžně budu také doplňovat informace o spoustě dalších věcí, které mě zajímají a napadnou: proč je tady vysázený zrovna Ryzlink rýnský, a ne třeba Veltlínské zelené? Co s tímto vínem udělá dubový sud? Kdo nebo co rozhodne o tom, že se jeden rok z Merlotu udělá rosé a jiný se hrozny této odrůdy použijí na výrobu červeného vína? Jak ovlivňuje výslednou chuť vína stáří vinice? Jak se řeší, když už by se mělo sklízet, ale prší? A co je to vlastně ta řízená fermentace, o které vždy na degustacích slýchávám? Příspěvky budu psát stylem a jazykem pro lidi, jako jsem já: laické milovníky vína, kteří chtějí nahlédnout pod víko nerezového tanku (pomyslné pokličky nemají).

Vzpomínky na první degustace ožívají

Projekt vzniká ve spolupráci s vinařstvím Sonberk. Ale mohlo jím být jiné vinařství: jedno jsem si totiž vyhlédla a chtěla se v něm celý rok starat o „svůj“ řádek. Nestihla jsem jej ani oslovit: už na podzim se mi totiž ozvali ze Sonberku. A to mi dávalo smysl: sonberská vína byla totiž jedněmi z těch, na kterých jsem začínala poznávat jejich neskutečnou rozmanitost v dnes již neexistujícím skvělém vinném baru U Andersena. A když začínáte na vínech z Aliance V8, máte od začátku laťku nastavenou hodně vysoko. Ale stejně, jako se v chutích a zkušenostech vyvíjím já, prošel si v těch posledních desíti letech zajímavou cestou i Sonberk. A já jsem opravdu hrdá, že vám ji budu moci představit. A to jiné vinařství? Třeba ten projekt protáhnu do více let…

Eva / Markeťačka