O mrazech, plísních, špačcích a jiných vinařských běsech

O mrazech, plísních, špačcích a jiných vinařských běsech

Nejdříve révu vinnou ohrožují mrazy, pak se bojíte, aby se kvůli suchu vůbec dostatečně naplnily bobule, a když se zadaří a těšíte se na sklizeň, vlastní záměry s vaší úrodou mají špačci. S čím vším (a kým vším) během roku bojují na Sonberku, abychom si vůbec měli co k dobré večeři otevřít?

Až šest postřiků proti chorobám révy vinné vinařům povoluje Evropská unie. Najdeme mezi nimi přitom takové zajímavosti, jako jsou látky na bázi výtažků z mořských řas aktivující v rostlině tvorbu peroxidu vodíku, který v listu následně vypálí místo napadené houbou. S postřiky se začíná ještě před květem, kdy vinohrad na Sonberku ošetří jednou nebo dvakrát, další následují přibližně do 15. srpna. Samozřejmostí je dodržování ochranných lhůt před sklizní, která je pro používané přípravky různá. Schéma postřiků proti houbovým chorobám se přitom rok od roků liší: v suchém roce, jako je ten letošní, se více ošetřuje proti padlí révovému, které napadá hrozny a listy a vytváří na nich skvrny, jako bychom je posypali moukou.

Naopak v letech srážkově bohatších se více stříká proti plísni révové (takzvané peronospoře), která na listech zanechává charakteristické olejové skvrny. Základem úspěšného ošetření je střídání přípravků, aby vůči nim nebyly choroby imunní a rostlině navíc přinášely ty správné výživové látky a minerály. Zatímco kvalitu přípravků proti peronospoře a padlí si vinohradník chválí, navíc je jich na trhu spousta, čeho se na Sonberku opravdu obávají, je plíseň šedá. Letos naštěstí nebyly zásahy proti ní příliš potřeba, ve vinařství si vystačili s bio postřikem. V deštivém podzimu ale ošetření bývá problematické, často málo účinné a vždy velmi drahé.

plíseň šedá

Štěstí měli také ohledně jednoho ze škůdců: obaleče révového. Nasazená ochrana v podobě drátků napuštěných feromony vedoucí k matení samců, kteří tak nestihnou zplodit další generaci, bývá dostatečně účinná. Zcela se pak Sonberku vyhýbá drosophila suzukii, český octomilka japonská (nebo také asijská). Jedná se o hmyz, jehož larvy se vyvíjejí v napadených hroznech, kde se – jak název napovídá – začne tvořit ocet, a při jejich případném zpracování se dostane pachuť do moštu a vína. V České republice se jeho výskyt datuje do posledních několika let.

Housenky vyžírající dírky do rašících oček se letos v sonberských vinicích neukázaly, v předešlých letech to byla osenice a různorožec trnkový (kterého můžeme znát i pod méně honosně znějícím názvem píďalka). Zatímco housenky se dají při menším výskytu sesbírat (zákeřně přitom vylézají v noci, takže hezky baterky a alou do vinohradu), případně proti nim aplikovat postřik, se srnkami je to horší. I taková pěkná zvířata přitom dokážou ve vinohradu nadělat paseku: rašící očka révy vinné rovnou celá vykusují.

Velký problém mívají na Sonberku během sklizně se špačky. Bojují proti nim pomocí automatizovaných děl, která fungují na principu plnění balonku z plynové lahve. Takových mají dokonce šest a rozmisťují je, kde je zrovna třeba: tedy do míst, kde hrozny právě dozrávají. Špačci jsou přitom schopni sezobat až desítky procent úrody. Boj proti nim je tak nevyhnutelný, i když místní by možná spíš upřednostnili, kdyby se vinaři vzdali bez boje 🙂 .

Špačky nad Sonberkem a plíseň šedou zachytil svým objektivem Roman Slouk

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s