Jak „francouzské“ víno prorazilo do moravského Salonu

Jak „francouzské“ víno prorazilo do moravského Salonu

Sklepmistra bolí zub. První novinka, kterou jsem měla ze sklepa. Uff, a já ho teď budu mořit svými banálními dotazy stylu „Tak jak to jde?“, jako to dělal Joey Tribbiani z Přátel (v dabované verzi, samozřejmě 🙂 ).

Naštěstí se jedno radostné téma nabízí samo: slavnostní vyhlášení sice proběhne až 4. února, už pár dní je ale oficiální, že se cuvée Chardonnay & Rulandské šedé 2013, barrique, dostalo do Salonu vín. David Pavlíček, sommelier vinařství Sonberk, mi pak při jeho degustaci (mimochodem, tohle víno je opravdu skvělé) dělá chutě: uměl by si s ním totiž představit mořské plody, ústřice nebo tučné sýry. No, to si také umím představit 🙂 . Ale teď pracujeme, takže mě zajímá, jak takové cuvée vznikalo.

Tak tedy: první z dvojice – Chardonnay – kvasilo jablečno-mléčnou fermentací (na tu si asi brzy posvítíme, co?) v barikových (barrique) sudech o objemu 228 litrů, část v nových, část v dvouletých. Rulandské šedé tak nóbl lůžko nemělo, muselo se spokojit s nerezovým tankem. Vzájemná kupáž vytváří opravdu zajímavé suché (1,4 g zbytkového cukru) víno s krásnou mineralitou burgundského charakteru. Hodno řady Velkého Sonberku. A nyní také medaile.

Jeden ročník v Salonu, další vyčkává na svou lahev

Chardonnay ročníku 2015 je právě stočené ze sudů, kde od září leželo na jemných kalech, a čeká na svého menšího (poměr bývá ve prospěch Chardonnay přibližně 60:40) a méně opečovávaného brášku, aby společně utvořili další ročník. Půjde přitom teprve o čtvrté spojení Chardonnay a Rulandského šedého. Poprvé se na trh dostala „dvajedenáctka“ (víno lze ale koupit, i vzhledem k procesu výroby, vždy až o dva roky později). Sklepmistra Oldřich Drápala mladšího nyní čeká navrhování poměrů mezi oběma odrůdami, aby se zachoval charakter vína s ohledem na počasí daného ročníku, které bohužel ve vinařství neovlivní. I proto se cuvée Chardonnay & Rulandské šedé 2014 nedělalo vůbec: deštivý rok přinesl hodně nahnilých hroznů, ty zdravé se tak použily pouze na Stříbrný Sonberk.

François Frères. Francouz jako poleno

Z Francie se dnes jen tak nedostaneme. Víno burgundského stylu vyžaduje francouzské sudy, a tak si je nechávám ukázat. Na Sonberku převažují ty z produkce Tonnellerie François Frères (každé vinobraní sice zkouší nějakého dalšího (až dva) výrobce, ale asi 90 % používaných sudů vyrobila tato společnost). Burgundské sudy na Chardonnay mají střední vypálení (ožehnuté je přitom jen „tělo“) a jsou vyráběné z 24 měsíců stařeného dřeva, které mělo střední hustotu letorostů. Tím se liší od těch na červené víno, které mají hustotu dřeva vyšší. Kromě o něco menšího objemu (225 litrů): rozdíl, který na první pohled nerozeznáte, se Bordeaux sudy vyznačují podlouhlejším tvarem. Ale o těch vám napíšu někdy příště, brzy se totiž začne lahvovat Merlot 2015.

sudy-na-chardonnay
Burgundské sudy na Chardonnay

P.S.: Minule jsem vás připravila o výtvarné umění vinohradníka Sonberku. Tak tentokrát menší kompenzace v podobě úvodní fotky. Obrazy, které zdobí vinařství, sice nenamaloval žádný ze zaměstnanců, ale zato se vše v mém životě propojuje nějak více, než by člověk čekal. Kdo pozná autora (nebo autorku? 🙂 ) obrazu, získává bludišťáka. A kdo ví, co mě s ním pojilo… nevyhraje nic, protože potom mě pravděpodobně zná a taková hra by nebyla fér 🙂 .

Foto: Eva Kneblová

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s